Krásný, barevný, záhadný, pro našince neokoukaný – korál. Korálové útesy jsou právem označovány za deštné pralesy oceánu. Jsou tak obrovské, že je můžeme vidět z vesmíru (soukromé vesmírné lety jsou přeci za dveřmi), ale jejich tvůrci jsou často tak malinkatí, že i s výborným zrakem potřebujete minimálně lupu, abyste si je dobře prohlédli.
I když jsme se kdysi v přírodopise učili, že korálnatci jsou živočichové, pravidelně se mi stává, že je našinci považují za rostliny. Nedivím se, jsou zvyklí, že v akváriu rostou kytky a plavou ryby. A vždy je upřímně překvapí, když se dozvědí, že korál je zvířátko. No a nyní už jsme jen krůček od nápadu napsat tento článek, ve kterém si tato malá stvoření představíme pod lupou. Osobně si totiž myslím, že bychom měli znát tvory, které tak obdivujeme a kteří jsou často hlavním důvodem pro založení mořského akvária.
V tomto seriálu článků si tedy povíme mnoho zajímavého o tom, kým koráli jsou, jak vypadají, jak je rozdělujeme, co mají rádi k obědu, jak se rozmnožují, co je trápí a mnoho dalších věcí, které nám snad pomohou je lépe pochopit, a tedy lépe se o ně postarat. No a až vám zase někdo řekne, že máte v nádrži krásné rostlinky, tak jim můžete článek přeposlat.
Velký bariérový útes v Austrálii je největším korálovým útesem na světě. Foto pixabay.com.
Trocha přírodopisu
Pokud jste byli na základce jako já, tak jste v přírodopise hráli piškvorky a rýpali vzkazy do lavice. Ale i přes tohle snažení se ignorovat učitelův výklad ve vás mohla zůstat dvě slova. Láčkovci a žahavci. Označení láčkovci poukazuje na tzv. láčku, což je neprůchozí trávicí dutina, kterou tito živočichové přijímají potravu… no a následně jí i vylučují to, co po dobrotě zbude.
Označení žahavci ukazuje na žahavé buňky, které tito živočichové používají pro lov kořisti, ale i pro svoji obranu. Původně se v přírodopise láčkovci a žahavci dělili tak, že žahavci byli součástí kmene láčkovců, ale nyní se již mluví o kmeni žahavců, jejichž společným znakem je láčka. To jen, abyste si nemysleli, že se něco jednou naučíme a ono to tak zůstane. Ale nebojte, nebudeme jen suše citovat učebnice přírodopisu.
Medúza, ale naopak
Žahavci mají v životě dvě stádia, jedním je polyp a druhým medúza. Zatímco medúzovci procházejí oběma životními fázemi – polyp + medúza, tak u korálů je fáze medúzy potlačena a většinu života žijí přisedle, jako polyp. Pokud bychom tedy hledali známější příbuzné korálů, byli by to právě medúzovci.
Pokud si korál prohlédneme zblízka, vypadá podobně jako medúza, jen je vzhůru nohama… a žije přisedle, místo, aby plaval volně ve vodě. Podobně jako medúza, mají koráli žahavá chapadla, ústní / vyvrhovací otvor a láčku. Je to vlastně takový žaludek s pusou a chapadly. Korál je společenské zvířátko. Takže když vidíte korál v akváriu nebo při šnorchlování, tak většinou nebude sám. Ve skutečnosti jsou korálnatci kolonizátoři, kteří si staví svá města – vybudována z tisíců malých jednotlivých polypů korálů. Různé druhy korálů mezi sebou dokážou velmi neúprosně bojovat, což nám akvaristům potom způsobuje nejednu vrásku.
Když koráli tvoří svoji kolonii, tak geneticky identické polypy mají společné metabolické procesy a v případě tvrdých korálů budují kostru z chloridu vápenatého, na které žijí. Tímto způsobem vystavěli například Velký bariérový útes, dlouhý přes 2 000 km a čítající okolo 600 ostrovů. Korálové útesy poskytují domov pro 25 % druhů všech mořských živočichů a to i přesto, že jejich plocha zabírá jen 0,1 % z celkové plochy oceánu. Jinak řečeno, korálové útesy jsou nejživějšími oblastmi oceánů. Jejich užitečnost však nekončí jen v poskytnutí domova pro velkou část oceánských tvorů, ale o tom zase příště.
Děkuji mojí milé ženě, za tuto kresbu. Nyní již budete všichni vědět, že korál není “to celé” ale jen jeden malý polyp, který se hodně nadřel, aby vystavěl frag, který jste si koupili v akvaristice.
Kolik chapadel máš, tolikrát jsi korálem
Pokud se zajímáte o mořskou akvaristiku, určitě jste se setkali s rozdělením korálů na měkké a tvrdé. Tohle rozdělení je ale značně zjednodušeno. Ještě dříve, než se korálnatci dělí na tvrdé a měkké, dělí se na dvě podtřídy, a to na osmičetné (Octocorallia) a šestičetné (Hexacorallia). Toto rozdělení poukazuje na počet (či násobky) chapadel, které korál má. Tedy např. tvrdí koráli (Scleractinia) mají chapadla vždy v násobcích šesti, zatímco měkcí (Alcionacea) mají počet chapadel v násobku osmi. Zkuste si je schválně přepočítat 😊. Rozdělení třídy korálnatců dále zahrnuje i podtřídu červnatců. Ale tím si teď nebudeme lámat hlavu a uděláme na to zvláštní díl, kam si všechny ty sasanky, discosomy, zoáče a další zařadíme.
Tvrdí korálnatci patří do podtřídy šestičetných. Jednotlivé polypy mají tedy vždy počet chapadel dělitelný šesti.
To máš tak barevný světla?
Již vícekrát se mi stalo, že se návštěva, obdivující mořské akvárium, ptala, jestli mám koráli v akváriu barevně nasvícené. Jakože… ty barvy jsou udělané uměle tím světlem, že? No, dobře, musíme přiznat, že spektrum světla má na to, jak korál vidíme, svůj vliv, ale také nesmíme brát korálům jejich zásluhu, protože jejich přirozené barvy jsou nádherné i bez našich LED udělátek.
Jak jsme si již řekli, koráli nejsou rostliny, pravdou však je, že mají s rostlinami velmi úzký vztah. Většina korálů žije v symbióze s řasami, které patří do skupiny dinoflagelátů (ano, čtete dobře) a nazýváme je zooxantely. Jsou to jednobuněčné fotosyntetizující řasy, které se usadí uvnitř buněk korálu (tzv. endosymbióza). A jsou to právě zooxantely, které propůjčují korálům jejich jedinečné barvy, protože samotná tkáň korálového polypu ve skutečnosti barevná není. Oku lahodící barvy však zdaleka nejsou to hlavní, co korál od symbiotických řas získává.
Ty nakrmíš mě, já nakrmím tebe
Jak jsem již zmínil, zooxantely jsou fotosyntetizující řasy. Během dne v nich tedy probíhá fotosystéza, při které produkují kyslík, glukózu, glycerol a aminokyseliny, což jsou důležité látky, které korál potřebuje pro svoji výživu. Většina tvrdých korálů potřebuje z 90 % výživu právě od symbiotických zooxantel. Dovedete si představit mít v sobě malé McDrive jednotky, které vám budou do žaludku dávkovat cheeseburgery? Tak tak nějak to funguje.
Korálový polyp na oplátku řasy zásobuje živinami (pro něj odpadními látkami) a poskytuje jim bezpečné prostředí pro růst. Jedná se tedy o velmi citlivou symbiózu, kdy zdraví i přežití korálu je na zooxantelách závislé, a naopak. Pokud je něco v nepořádku, dochází k tzv. bělení korálů, kdy se korál začne zbavovat svých zooxantel a postupně umírá. Důvody pro bělení korálů, jeho princip a také, co proti němu můžeme dělat, si popíšeme později.
Zde musím zmínit, že existují i korálnatci, kteří žijí v hlubších vodách, kde není dostatek světla a kteří nevyužívají zooxantel k výživě. Tyto koráli si můžete do svého akvária také pořídit, ale je nutné si uvědomit, že jsou velmi nároční na příjem potravy a potřebují pravidelný přísun zooplanktonu. Před jejich pořízením si tedy zvažte, zda jste schopni naplnit jejich potřeby. S jejich výživou vám totiž nebudou pomáhat symbiotické zooxantely.
Úžasné barvy korálnatcům propůjčují symbiotické řasy, které jim zároveň dodávají až 90% potřebné energie.
Závěrem
I když žijeme daleko od míst, kde žijí, korálnatci jsou živočichové, kteří si určitě zaslouží naši pozornost. Mimo jiné i proto, že jejich přirozený domov a podmínky, které potřebují, jsou ve vzrůstajícím nebezpečí. Kdo jiný než mořští akvaristé by jim tedy měli rozumět a snažit se o jejich ochranu.
V dalších dílech se podíváme blíže na to, jaké prostředí korálům vyhovuje. Podíváme se blíže na jejich rozdělení – i s ohledem na zažité označení používané akvaristy. V jednom z dílů se zaměříme také na bělení korálů a co si z bližšího porozumění tomuto procesu můžeme vzít my, do našich domácích podmínek. Plánuji i díl zaměřený na rozmnožování korálů. Zkrátka je toho ještě mnoho, co říci, tak mi držte palce, ať se vše povede. Budu rád za konstruktivní připomínky a samozřejmě i dotazy k tomu, co vás zajímá. Přeji všem krásné, mořskou vodou prosolené dny.
