V šestém díle o filtračních metodách v mořské akvaristice, se podíváme na další odvětví a tím je chemická filtrace. U akvaristů, a vlastně celkově v podvědomí lidí, má slovo „chemické“ špatnou pověst a příchuť něčeho, co je umělé a nemá se používat. Někdy je bráno i jako opak přírodního. Pravda je však taková, že chemie je všude a ve všem a pokud by chemické procesy neprobíhaly, nic by nefungovalo. Chemická filtrace, o které bude dnešní díl, tedy nic jiného než využití přírodních chemických procesů k dosažení našich cílů. Nejčastěji se využívá pro odstranění nežádoucích látek jako např. těžkých kovů, nebo pro snížení množství fosforečnanů a amoniakálních látek v nádrži.
Nejprve – jak
Ještě, než přejdeme k jednotlivým filtračním materiálům / absorbentům, tak si řekneme něco o jejich umístění a použití v systému filtrace.
Většina materiálů určených pro chemickou filtraci jsou v podobě větších či menších granulek, hrudek, tyčinek apod. Pro jejich funkci je nutné zajistit, aby voda proudila skrze masu absorbentu. Protékající voda je zde velmi důležitá a každý z materiálů může mít jiné nároky na rychlost průtoku. Také se liší v tom, jestli mají mít volný prostor okolo sebe – při průtoku vody by se měly jednotlivé částečky pohybovat, nebo jestli tvoří jednolitou vrstvu, přes kterou se voda protlačí.
V zásadě jsou využívány dvě metody umístění chemických absorbentů do filtrace a to filtrační síťky a fluidní filtry. Pojďme se tedy podívat na jejich výhody a nevýhody.
Filtrační síťky
Jsou to většinou textilní, nebo nylonové sáčky s různou hustotou síťoviny. Naplní se filtračním materiálem a umístí se do prostoru ve filtraci s dostatečným proudem. Výhodou této metody je její jednoduchost a velmi nízké náklady. Je možné využít komerčně prodávaných sáčků, nebo můžete manželce (či sobě) odebrat silonovou ponožku. Tento způsob je vhodný spíše do menších nádrží, kde není prostor na jiné řešení, protože má několik nevýhod – zejména:
- Efektivita může být nízká – musíte použít více filtračního materiálu pro dosažení kýženého výsledku
- Nemáte možnost ovlivnit průtok a časem se póry síťoviny mohou zanést.
- Odebírá látky pouze z malého množství vody protékající okolo.
- U materiálů jako GFO se může stát, že se slepí a materiál uvnitř nebude vykonávat svoji práci
Tato metoda je tedy využitelná – a ano, používá se již od akvaristického pravěku, ale při nepochopení limitů se absorbent stane jen nefunkční hroudou vhozenou do filtrace.
Fluidní filtry
Musím se přiznat, že v mých prvopočátcích byly fluidní filtry jednou z věcí, ve které jsem měl obrovský zmatek. Nechápal jsem rozdíly mezi nimi, jak vlastně fungují atp. Ve skutečnosti je to docela prosté. Fluidní filtry mají jednu funkci – umožnit konstantní průtok celou masou filtračního média. Typicky se jedná o válec, který má přívod a odtok vody. Napojí se na čerpadlo, které do něj vhání vodu. Vhodnou odbočkou s ventilem se dá napojit i přímo na návratové čerpadlo z filtrace, nicméně tohle řešení může být náročnější na regulaci průtoku.
Výhody fluidních filtrů
- Velká efektivita a využítí potenciálu média
- Pokud použijete DC čerpadlo, můžete si poměrně přesně regulovat průtok. Případně se reguluje zvolením vhodného AC čerpadla
- Médium se snadno mění a nestane se vám, že bude rozptýlené po nádrží, jako v případě protržení filtračního sáčku či silonky
- Do jednoho filtru můžete dát i více filtračních médií za sebe – typicky aktivní uhlí + PO4 absorbent
Média pro chemickou filtraci
Odvětví materiálů pro chemickou filtraci se stále vyvíjí a roste. Z toho důvodu je spousta produktů a novinek. V rámci toho článku si tedy představíme jen ty základní stálice. Také nebudu doporučovat konkrétní produkty, ale raději se zaměřím na materiál a funkci absorbentu.
Aktivní uhlí
Asi neznámějším chemickým filtračním médiem je aktivní uhlí. Je vynikajícím absorbentem a je vhodné jej použít vždy, když se do nádrže přidají nějaká léčiva, nebo když manipulujete s koráli – obzvláštně měkké koráli mohou vypouštět do vody velké množství toxinů a pro jejichž odstranění je aktivní uhlí ideální pomocník.
Nejvýraznější a také nejviditelnější funkcí aktivního uhlí je schopnost pročistit vodu a zbavit ji žlutého zabarvení. Pokud si myslíte, že vaše voda není žlutá, zkuste si část vody odebrat a nasadit do filtrace aktivní uhlí. Za 2-3 dny barvu vody porovnejte. Pokud aktivní uhlí funguje, měli byste vidět zřetelnou změnu. Pročištění vody se projeví také na prostupnosti pro světlo (v extrémních případech se může stát, že rozdíl bude takový, že budete muset snížit intenzitu osvětlení).
Schopnost absorbce u aktivního uhlí je limitovaná a docela rychle slábne. Uvádí se, že jeho kapacita je cca do jednoho týdne vyčerpána. Pokud jej v nádrži necháte déle, už nebude plnit svoji funkci a bude sloužit jen jako povrch pro růst bakterií. Pro tento účel však máme mnoho vhodnějších materiálů a pokud necháte aktivní uhlí nádrži moc dlouho, může se zanést a sloužit jako potenciální zdroj dusičnanů.
Dávkování se může lišit podle konkrétního produktu. Rozdíly jsou především ve výchozí surovině, která byla použita pro výrobu. Většinou se pohybuje okolo 100 g na 100 l vody, ale může to být i výrazně méně. Doporučil bych se proto držet pokynů výrobce.
Pokud využíváte fluidní filtr, není nutný velký průtok, stačí něco okolo 500 l/hod. Někteří výrobci však doporučují i 1000-1500l / hod, je tedy lepší se podívat na instrukce výrobce. Jednotlivé granulky aktivního uhlí by se neměly o sebe otírat – tedy neměly by se ve fluidním filtru pohybovat. Jedná se o velmi měkký materiál a pokud by se granulky o sebe otíraly, budou se pomalu drolit a uvolňovat prach. Z toho důvodu je dobré aktivní uhlí ve válci zajistit z obou stran molitanem.
Před použitím je potřeba aktivní uhlí propláchnout ve vodě, aby se odstranil prach z média. Pokud na to zapomenete, uvolní se velké množství uhelného prachu do nádrže.
Silikarbon
Silikáty (křemičitany) se mohou do nádrže dostat buď ze vstupní vody, nebo z nevhodně použitých materiálů, které obsahují křemík – např. křemičitý písek apod. V přírodě se silikáty v mořské vodě vyskytují jen ve velmi nízkých koncentracích a jejich zvýšené množství v nádrží může vést k výskytu dinoflagelátů nebo sinic. Silicarbon se používá podobně jako aktivní uhlí, tedy ve fluidním filtru, nebo ve filtrační ponožce. Důležité je zajistit dostatečný průtok médiem.
Hydroxid železitý
Jedná se o prášek, nebo granule s obsahem hydroxidu železitého (rez), který má vysokou schopnost vázat na sebe fosforečnany a částečně také silikáty.
Vysoké hodnoty fosforečnanů způsobují bujný růst řas a je tedy potřeba je držet na uzdě. Hydroxid železitý je základním prvkem u komerčně prodávaných absorbérů fosforečnanů. V názvu najdete vždy Něco + Phos, tedy RowaPhos, ClearPhos apod, ale zrovna tak si můžete kopit hydroxid železitý (Kemira) a použít jej přímo.
Ideální použití je ve fluidním filtru, kde můžete docílit jemného pohybu granulek, což zamezí jejich slepení a tím vzniku hroudy, přes kterou již voda neprotéká. Pro efektivní využití je důležitý velmi pomalý průtok. Někde se uvádí cca 50l/hod někde dokonce méně. Vodítkem by mohlo být, že se materiál má v hodní části lehounce pohybovat. Tedy nastavte průtok na co nejnižší možný – s ohledem na jemný pohyb granulek. Tím zaručíme dostatečný kontakt s vodou a tím efektivitu. Absorbér se používá také ve filtrační síťce, často v silonce, ale efektivita je potom oproti fluidnímu filtru podstatně nižší. Absorbér se časem vyčerpá, pokud tedy pozorujete nárust fosforečnanů, je čas na výměnu.
Zeolit
Zeolity jsou vysoce pórovité hlinitokřemičité minerály, které mají schopnost na sebe vázat NH4 a NO3 (v případě, že v nádrži je, tak i NO2) a také některé těžké kovy. Podrobné vysvětlení využití zeolitů ve filtraci je nad rámec tohoto článku, ale řekněme si alespoň základní informace (pozor, nezaměňovat zeolit jako materiál a ZEOvit®, jako komerční filtrační produkt).
Aby byl zeolit schopný na sebe vázat dusíkaté látky je potřeba jej nejprve smočit v mořské vodě. Doporučuje se namíchat vodu s mořskou solí v poměru 15:1 (voda / sůl) a zeolit do ní na přibližně dva týdny namočit. Je vhodné jej občas promíchat. Smočením na sebe zeolit naváže ionty z mořské vody, které poté ve filtraci nahradí amoniakálním dusíkem. Schopnost iontové výměny se časem vyčerpá, pokud tedy pozorujete nárůst dusičnanů ve vodě, je vhodné zeolit vyměnit, nebo znovu smočením v mořské vodě jeho kapacitu obnovit.
Doporučené množství zeolitu se odvíjí od zatížení nádrže, ale spíše je lepší použít jej méně, než více. Velmi orientační množství je 1 kg smočeného zeolitu na 200 až 400l vody.
Zeolit můžete ve filtraci umístit do síťky, případně se používá i jako substrát do refugia. Prodávají se také speciální fluidní filtry na zeolit, které umožňují jeho pravidelné promíchání.
CupriSorb
V úvodu jsem zmínil, že nebudu jmenovat konkrétní výrobky, ale zde udělám výjimku, a to z toho důvodu, že tento produkt mám vyzkoušený a fungoval pro mě výborně.
Problém kontaminace těžkými kovy může vzniknout vcelku snadno. Stačí si nevšimnout rezivějících částí techniky, nebo odkrytého magnetu u proudového čerpadla. Konkrétně měď potom může být velkým problémem obzvláště pro bezobratlé. Kromě rozsáhlé výměny vody a zeolitu je možné využít některé komerční absorbéry jako zmíněný CupriSorb, který na sebe váže nejen měď, ale i jiné těžké kovy.
Pokud jde o průtok vody, výrobce u CupriSorbu doporučuje maximální průtok vody. Pokud médium vyčerpá svoji absorbční schopnost, indikuje to změnou barvy a je možné jej obnovit a použít opakovaně.
Závěr
Představili jsme si nejpoužívanější média pro chemickou filtraci. Obzvláště v boji s těžkými kovy a v případě nutnosti rychlého řešení zamoření toxiny, nebo snižování fosforečnanů a silikátů hrají velmi důležitou roli ve filtraci mořského akvária.
Na závěr bych chtěl zdůraznit, že se jedná o mocné nástroje, které je potřeba používat s rozmyslem a v kontextu celé filtrace. Setkal jsem se s akvaristy, kteří dávali PO4 absorbenty do nádrže i v době, kdy hodnoty fosforečnanů měli na nule a k tomu dávkovali uhlík. Použití kombinace více metod určených pro stejný záměr může vést k nestabilitě nádrže a nežádoucím problémům s řasami, sinicemi apod. Tento článek tedy berte jen jako představení různých možností a metod, které jsou k dispozici. Je však důležité si vždy uvědomit, že někdy méně je více a v jednoduchosti je síla, proto překombinováním technik akváriu spíše ublížíte. Také znovu připomenu důležité heslo: Nikdy nepřidávej, nebo neubírej prvky, které nemůžeš změřit.
Příště se mrkneme na doplňkové metody filtrace, jako UV, ozon apod. Pokud vám web nějak pomáhá, můžete mě také podpořit na patreonu, kam dávám pravidelně další informace ze zákulisí a také informace, které se do článků nevlezou.
Ať vám to šplouchá!
