S rozrůstající se komunitou mořských akvaristů roste i množství dotazů na důležitost, případně důvod k filtrování vody pomocí reverzní osmózy. Ano je to další výdaj, který se může zpočátku zdát nemalý, ale ve skutečnosti se bez reverzní osmózy a ještě lépe s deionizační jednotkou (DI) ani nepokoušejte zakládat mořské akvárium.

No dobrá, abych byl spravedlivý, můžete si RO/DI vodu, případně i namíchanou mořskou vodu kupovat v mořské akvaristice, ale věřte mi, že po pár výjezdech vás to přestane bavit a ve skutečnosti ani nic, kromě snad místa pod umyvadlem, neušetříte.

Začněme tedy ve zkratce s tím, co vlastně reverzní osmóza je.

Jak již bylo zmíněno, jedná se o filtr jehož princip, laicky řečeno, spočívá v průtoku kohoutkové vody přes membránu, která propustí pouze rozpouštědlo (H2O) a nepropustí rozpuštěné látky – tedy všechny ostatní látky jako dusičnany, fosfáty, chlór, těžké kovy, bakterie apod. Velikost pórů membrány je pouze 0,0005 mikronů a umožňuje tak odfiltrovat částice až do velikosti iontů (pro představu bakterie mají velikost cca 0,2 – 1 mikron a viry 0,02 – 0,4 mikronu).

Samozřejmě účinnost běžně používaných membrán není stoprocentní, pohybuje se mezi 90 – 99% a záleží i na okolnostech jako je znečištění vstupní vody, tlaku, teplotě apod. Z tohoto důvodu se doporučuje ještě použití deionizačního filtru (DI), který se postará o zbylé částice, které prošly membránou. Součástí základního setu reverzní osmózy jsou také dva předfiltry, jeden sedimentační, který zachytí největší částice obsažené ve vodě (typicky např. z potrubí) a dále také filtr s aktivním uhlím, který odstraní např. chlor, který by mohl poškodit membránu.

Pro kontrolu kvality výstupní vody se používá TDS metr, který měří množství rozpuštěných pevných látek ve vodě. Naším cílem je mít na výstupní vodě hodnotu ideálně 0 ppm. Bez DI filtru se většinou dosahuje hodnoty kolem 5 – 25 ppm, což není ideální, ale při určitých situacích to může dostačovat.

A teď proč to všechno? Vždyť naše vodárny jsou jedny z nejkvalitnějších…

Ano i ne… jako příklad stačí použít jednu hodnotu, kterou musíme měřit v našem akváriu. Jedná se o dusičnany… obecně doporučená hodnota NO3 je cca 2-10 mg/l (záleží na chovaných korálech) přičemž platná vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody v ukazateli č. 23 dusičnany stanovuje nejvyšší mezní hodnotu 50 mg/l. Je pravda, že jde o mezní hodnotu a většina městských vodáren produkuje vodu s nižšími čísly, ale stále je zde vidět, že nedostačuje nárokům pro správnou funkci mořského ekosystému.

Co se stane, když použiji kohoutkovou vodu?

Zaděláte si na problémy a peníze které jste utratili za život v akváriu pravděpodobně vyletí oknem. Kohoutková voda zdaleka neobsahuje pouze výše zmíněné dusičnany, které mimochodem podpoří velmi vydatný růst řas v akváriu. Jsou v ní obsažené i těžké kovy, fosfáty, silikáty apod… které mohou vést k úhynu korálů a bezobratlých živočichů (zde musím zmínit i nevhodnost používání běžně dostupné destilované vody, u které nemáte jistotu zda pro destilaci nebyly použity měděné nádoby). Prostě celkově mořské akvárium bez upravené vody nebude přinášet radost a fungovat jak má.

Když si to tedy shrneme, úkolem RO/DI filtru je připravit nám čistou, dá se říci “destilovanou” vodu, kterou budeme moci použít pro namíchání vody pro naše miláčky. Pomocí mořské soli určené pro mořskou akvaristiku si potom namícháme vodu s potřebným obsahem všech prvků ve správném poměru.

K funkci reverzní osmózy, k možným sestavám filtrů, oplachovým ventilům apod. by se toho dalo napsat ještě mnoho, ale to není záměrem tohoto článku a lépe to udělaly firmy, které RO prodávají. Záměrem bylo informovat začátečníky, že opravdu není dobrý nápad obcházet kvůli ušetřeným pár korunám důležitost správné přípravy mořské vody.

Bez nadsázky se dá říci, že čistá voda je základem fungujícího akvária – a to nám přeci všem jde :-).